(Ne)Šťastný Valentýn

14. února 2013 v 8:00 | Aria Washington Swan |  Love-stories
Valentýnský příběh ode mě pro vás =)*

Pátek, 13. Února. Lyra Sommersová seděla v polštářích na obrovské posteli ve svém pokoji. Její rodiče vedle řešili - jako vždy - práci. Lyryni rodiče byli podnikatelé a vlastnili sít obchodů s oblečením. S penězi na tom byla Lyra sice lépe než její kamarádky, ale jinak jim záviděla. Bylo fajn dostávat k narozeninám kabelky Louis Vuitton a oblečení nakupovat v nejluxusnějších buticích v New Yorku, ale i to jednou omrzí. Její rodiče totiž pořád řešili práci a na Lyru neměli vůbec čas. Lyra se koukla z okna. Venku hustě sněžilo. "Mami?", nakoukla Lyra do vedlejšího pokoje. "Zlatíčko, teď ne.", odbyla i máma. "Dodavatel mi ráno volal, že -" Lyra vztekle zabouchla dveře. Nikdo si jí nevšímal. Natáhla se po iPhonu. "Jasone…?", zavolala do telefonu. "Ahoj zlato, potřebuješ něco?" Lyra se nadechla. Nevěděla čím začít. "Nemáš chvíli čas?" "Jdu ven.", oznámila Lyra, když procházela obývákem. Rodiče si toho zřejmě ani nevšimli. Lyra pokrčila rameny. Z šatny vytáhla svetr, nazula si kozačky a vyšla pomalým krokem z domu.


Od sněhu se odráželo světlo, což způsobovalo, že ani teď v devět hodin nebyla moc velká tma. "Ahoj.", usmála se na Jasona a políbila ho. "Stalo se něco?", zeptal se Jason a chytil Lyru opatrně za ruku. "Proč by se mělo něco stát?", zamumlala Lyra a začala si hrát s pramenem tmavých vlasů. "No tak. Poznám, když se něco děje." Jason se na ni zadíval svýma světle hnědýma očima. Lyra si až teď všimla, že má Jason na kluka dost dlouhé řasy. Nedokázal uhnout pohledem. "Už to doma nemůžu vydržet. Je to peklo - pekelná nuda. Nikdo si mě nevšímá, nemám se komu svěřit…" "To jsem nevěděl." Lyra chytla do bledé ruky pár sněhových vloček. Byly každá úplně jiná. "To jsem nevěděl. Nikdy jsi o tom nemluvila. A..co chceš dělat?" Lyra se protáhla. "Utečeme. Spolu.", zašeptala. "Chceš utýct z domu? Já.. nevím, jestli je to dobrý řešení." "No tak. Jen jednu noc mimo tohle peklo. Půjdeš se mnou?" Jason se na ni nejistě zadíval. Vypadala tak přesvědčivě. "Ale kam chceš jít?", dodal po chvíli. "Mám v kabelce kreditku. Můžeme přespat v hotelu." Jason ji pohladil po tmavých vlasech. "Dobře.", souhlasil nakonec.
"Chtěli bychom pokoj pro dva na jednu noc.", požádala rozhodně Lyra na recepci. Recepční se na ně podezíravě zadívala. "Jméno?" "Nicole Smithová", odpověděla Lyra okamžitě. Sama nevěděla, jak ji to jméno napadlo. Recepční nejistě kývla a podala Lyře klíče. "Nechci, aby mě naši hned našli.", vysvětlila potichu Jasonovi, když na ni chvíli nechápavě koukal. Společně vycházeli po kamenných schodech do prvního patra. Pokoj číslo 14. Lyra opatrně otevřela dveře. V tomto hotelu byla už několikrát. S rodiči sem dřív jezdili na prázdniny. To bylo ještě předtím, než se sem do města přistěhovali. Když byla Lyra malá, rodinnou firmu vlastnili její prarodiče. Lyra s rodiči jezdila mezitím na výlety, na dovolené k moři i na sever, máma s Lyrou jezdila nakupovat do nejvzdálenějších měst… Teď bylo všechno jinak. Rodiče, majitelé firmy, měli plné ruce i hlavy práce a Lyra si musela vystačit na zábavu sama. Do NY na nákupy teď létávala sama, na dovolené sice s rodiči, ale taky s jejich spolupracovníky, kteří se neustále ozývali z jejich notebooků a mobilních telefonů. "Jsi v pohodě?", Jason chytl Lyru za ramena a lehce s ní zatřásl. Stála před otevřenými dveřmi už několik minut. Zamyslela se. "Jo, já… jen jsem si na něco vzpomněla. To neřeš.", mávla rukou a vkročila do apartmá. V ložnici sebou vyčerpaně praštila na manželskou postel. Ve chviličce usnula. Jason ji chvíéli s úsměvem pozoroval. Políbil ji na vlasy a sám si šel lehnout do vedlejšího pokoje.
Přes noc přestalo sněžit, ale chladné počasí přetrvávalo i ráno. "Dobré ráno.", Jason Lyru pohladil po vlasech. "Ahoj.", Lyra se protáhla. "Co budem dneska dělat?" Jason se na ni nejistě podíval. "Já myslel, že chceš být pryč jen přes noc. Nechceš už jít domů?" "No to teda nechci.", odpověděla rázně Lyra a odkopla ze sebe peřinu. Měla na sobě stále džíny a stříbrný svetr. "Lyro, já fakt nevím jestli je tohle všechno dobrej nápad. Navíc, pokoj tady bude určitě dost drahej." "S penězi neměj starosti. To je to jediný, čeho mi rodiče dopřávají vážně dost.", ušklíbla se Lyra a natáhla se po ovladači k televizi. "Měli bychom jít domů." "Z čeho máš pořád strach? Chceš jít domů? Fajn, jdi.", vyštěkla Lyra a zadívala se do obrazovky. Jason si povzdechl. Hodil na sebe koženou bundu a otevřel dveře pokoje. Lyra se vyhrabala z postele a rozběhla se za ním. "Myslela jsem, že mě chápeš!", zakřičela na něj naštvaně. "Nechápu, fakt asi ne. Možná nejsi doma každou minutu středem pozornosti, ale nemusí se všechno pořád točit kolem tebe!", vyjel na ni Jason. Vydechl, otočil se a vyšel z vchodových dveří v přízemí ven. Na recepci naštěstí nikdo nebyl a tak jejich rozhovor neměl posluchače. "Myslel jsi to vážně?", zahulákala na něj Lyra. Jason stál uprostřed ulice. Otočil se a chtěl něco odpovědět, když v tom z rohu ulice vyjelo sportovní auto. Marně se pokoušelo na poslední chvíli zabrzdit. "Nééééé! Jasone!", zaječela vyděšeně Lyra a rozběhla se k němu. Řidič hned z auta vyskočil a zvolal záchranku. Přijela za pár minut.
Lyra seděla skrčená na červené plastové židli v čekárně. V ruce držela kelímek s horkou čokoládou, kterou si právě koupila v automatu. "Jsem tak blbá! " Kdybych neutekla z domu, nic by se nestalo.", pomyslela si. Začala se jí klepat ruka. Trocha horké čokolády jí stříkla na fialové džíny. V tu chvíli do bílé místnosti přiběhla vysoká štíhlá žena s rozcuchanými vlasy, v tmavě šedém kabátů a černých džínech. Vypadala, že právě vylezla po dlouhé bezesné noci z postele. "Mami!", vykřikla Lyra a vrhla se jí do náruče. "Proboha jsi v pořádku?", vykřikla vyděšená máma. "Volala jsi, že jsi byla u nějaké havárky. Bála jsem se, že se ti něco stalo!" "Mě ne.", polkla Lyra a sklonila hlavu. "Slečna Sommersová?", ozvala se za jejich záda malá blonďatá sestřička. Lyra si otřela slzy z očí. "Ano?" "Pojďte se mnou.", pobídla ji sestra. "Jasone!", zašeptala Lyra, když vešla do nemocničního pokoje. Jason seděl na posteli, a na to, že ho právě srazilo auto, vypadal docela dobře. Na levé ruce měl sice sádru, ale jinak na něj nebyly napojeny žádné hadičky, trubičky, ani přístroje. "Neutrpěl žádná vážná zranění. Vozidlo do něj naštěstí nenarazilo plnou rychlostí, stihlo částečně zabrzdit. Ještě dnes ho pustíme domů.", popisovala situaci sestra. "Nechám vás tu o samotě.", usmála se na Lyru a vyšla z pokoje. Lyra se k Jasonovi naklonila a objala ho. "Odpustíš mi to?", zašeptala. "Není co. To ty mi promiň. Nechtěl jsem na tebe tak vyjet. Já … já to tak nemyslel." Lyra se na něj usmála a políbila ho na červené rty. "Šťastného Valentýna.", zašeptala. "Šťastného Valentýna."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama